Rožmberků

Rožmberský erb v klášteře Vyšší Brod

Rožmberkové byli starý český šlechtický rod z rozrodu Vítkovců.

Historie

Praotec tohoto rodu Vítek z Prčice zemřel v roce 1194 a podle legendy měl pod hradem Rožmberkem rozdělit své panství mezi svých pět synů, kteří poté založili vlastní rodové linie.

Za zakladatele rodu je považován Vítek III. z Prčice a Plankenberka. Jméno tato větev Vítkovců získala nejspíš podle hradu Rožmberk, který založil jeho syn Vok I. z Rožmberka. Tento hrad zase nejspíš získal jméno podle růže, která byla v různých barevných provedeních znakem všech Vítkovců.

Postupem času vzrůstala moc a majetek tohoto rodu. Tomu napomohlo nejen dědictví po jiné větvi Vítkovců - rodu pánů z Krumlova (např. Zvíkov) v roce 1302, ale také zásada dědičnosti statku pro nejstaršího syna, čímž se zabránilo dělení majetku. Postupem času tak došlo k vytvoření tzv. dominia, které bylo pevně urbanizováno, mělo své purkrabství, vlastní urbář. Vznikla zde tzv. Rožmberská kniha, což je nejstarší česky psaná odborná práce právního charakteru.

Základy největšího panství v českém státě vznikly na přelomu 12. a 13. století, kdy se vytvořila důležitá rodová centra, např. Prčice, Vyšší Brod, Soběslav, Veselí nad Lužnicí či hrad Blankenberg v Horních Rakousích, kde vznikla další panství, která se zrodila i ve Slezsku či na Moravě. Později přidali Nové Hrady, Třeboň, Strakonice, Sedlčany a další panství na Plzeňsku a dalších částech země.

Oldřich II. († 1462) jako schopný politik z pozadí řídil jednání po smrti Ladislava Pohrobka, snažil se zvednout prestižní postavení rodu paděláním majestátu z roku 1360.

Oldřichův syn, Jindřich IV., se stal vrchním hejtmanem ve Slezsku, další Oldřichův syn, Jošt II., působil jako velmistr řádu johanitů a vratislavský biskup.

Rožmberkové patřili k mocenské elitě, která se často byla schopna postavit moci krále. Zastávali vysoké funkce, působili jako místodržící, nejvyšší komorníci i maršálové, nevyhýbali se duchovním hodnostem. V 16. století zaujímal rožmberský vladař nejpřednější místo v hierarchickém systému české šlechty. V II. polovině 16. století drželi Roudnici, Bechyni, Vimperk a Libeň u Prahy.

Mimo české země byly představitelům Rožmberků prokazovány pocty vyhrazené knížatům, v samotných Čechách však z důvodu konzervativní politiky Rožmberkové lpěli na titulu pán. O Vilémovi z Rožmberka (1535-1592) se dokonce roku 1573 uvažovalo jako o kandidátovi na polský trůn. Předtím vykonával funkci nejvyššího komorníka, patřil mezi čelní představitele českých stavů, od roku 1570 byl nejvyšším purkrabím. Byl čtyřikrát ženatý s členkami významných evropských rodů, Kateřinou Brunšvickou z roku Welfů, Žofií Braniborskou z Hohenzollernů, Annou Marií Bádenskou a Polyxenou z Pernštejna. Přesto nezplodil potomka a dědictí připadlo jeho bratru Petru Vokovi. Jejich majetku se vyrovnaly pouze rody, jako byli Pernštejnové, ale i ti jenom v určitých obdobích. Není u nás rod, který by se ve středověku mohl poměřovat s tímto rodem.

Posledním potomkem rodu byl Petr Vok, který zemřel roku 1611 a který kvůli dluhům musel prodat dvě třetiny rodového majetku, například císař Rudolf II. od nich koupil Český Krumlov, proto se novým sídlem Rožmberků stala Třeboň. I přes dluhy patřili k nejbohatší české šlechtě. Po jeho smrti rodové jmění podle smlouvy připadlo Švamberkům, na jednonotu dominia navázali Eggenberkové a později Schwarzenbergové.

Seznam pohřbených ve Vyšším Brodě

Většina příslušníku rodu je pohřbena v cisterciáckém klášteře Vyšší Brod, část v klášterním kostele sv. Jiljí v Třeboni.

Seznam pohřbených v Třeboni

Erb

V erbu je červená růže. Vilém Rožmberk přidal červeno-stříbrné kosmé pruhy, které měli upozorňovat na údajnou příbuznost s italský rodem Ursiniů.

Příbuzenstvo

Spojili se s Vartenberky, pány z Kravař, z Lipé, Liechtensteiny, Bavory ze Strakonic, Roggendorfy či pány z Hlohova.

Související články

Odkazy

Reference

  1. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500-1700). 1. vyd. Praha: NLN, 2004. ISBN 80-7106-312-6. [dále jen Maťa (2004)]. Str. 54.
  2. Maťa (2004). Str. 64.
  3. JANÁČEK, Josef. Rudolf II. a jeho doba. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1987. Str 84n.
  4. HLINOMAZ, Milan; KOLDA, Vlastimil. Vyšebrodský klášter - nekropole Rožmberků, JSH 4/1988. České Budějovice : Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 1998.  

Literatura

díky, wikipedie! podporujeme stroke.cz podporujeme google.cz